Netušila jsem, že focení svatby bude až taková zkouška rychlosti a všímavosti. Dnes jsem fotila svoji první svatbu, zároveň to také byla první svatba, na které jsem byla. Svatba se konala v obřadní síni přerovského zámku. V té jsem také doposud nebyla. Moc jsem si nedovedla představit, jak to bude vše probíhat. Stihla jsem se podívat na pár odkazů na internetu, teoreticky si projít celý den. Nikdo však žádné podrobnosti nikde neuváděl a já začala být ve stresu. Přípravy byly klasické, takové česání a líčení, na které jsem zvyklá z mých předešlých focení. Poté jsme došli do zámku, kde začalo mé myšlení na plné obrátky. Kam si jen stoupnu? Co vše mám fotit? Stihnu vyfotit důležité věci jako je polibek a prstýnky? No nakonec jsem neměla jsem moc času k přemýšlení.
Vypuklo to rychle a svištělo dál a dál! Ani jsem se nenadála a polibek byl tu. Malé zaváhání. Foťák cvakl. Povedlo se! Paní oddávající se na mě otočila a zeptala se, zda mi jeden stačil. Asi na mě viděla, že jsem nervózní a dělám to poprvé. 😀 Odpověděla jsem, že ano, načež se s očividným překvapením ve tváři otočila zpět na novomanžele. A najednou bylo po všem. Oddechla jsem si, všechno ze mě spadlo a začala jsem se hrozně těšit na druhou část, na párové focení!
Posvatební focení novomanželů k mé nelibosti proběhlo velmi rychle kvůli počasí. Bohužel nebyl ani čas se přesouvat. Chlad byl neúprosný a tak jsme to zabalili s krásnými 587 fotografiemi. Dle mého názoru to dopadlo velmi dobře, očekávala jsem, že nebudu dost rychlá, zradí mě technika, déšť nebo světlo. Nyní se vrhnu na dvojici fotografií, které si nevěsta přála přednostně. Pak mě čekají hodiny vybírání těch nejlepších a věřte, že to opravdu nebude lehké!
Děkuji za obrovskou novou příležitost a důvěru.